19. PROSINCE

"Dbejte především o toto: smýšlejte jeden o druhém dobře, abyste se vzájemně milovali."

Boží láska se rozprostírá do velkých dálek: má tolik způsobů lásky, kolik existuje lidí; jako řeky, jež mají vlastně svůj původ v moři, se do něho zase vracejí, tak se i z čisté lásky Boží odvozují všechny druhy lásky, které se k Bohu opět vracejí.

Je-li přátelům všechno společné, je jim společné i to, co má každý z nich rád. Nemiluje Boha, kdo nemiluje totéž co on. Hleď, co zmůže Boží láska: nutí všechny, aby milovali všechny.

Světská láska, aby milovala jedince, nenávidí mnohé, uráží všechny a je slepá jak v lásce, tak v nenávisti. Boží láska miluje jedince právě tehdy nejúčinněji, když hluboce miluje všechny ostatní, a tím, že nikoho nenávidí, dokazuje, že miluje každého.

Svou přirozeností nejsme dravé šelmy, nýbrž lidé, to znamená, že jsme společenští; lidství musíme dokazovat láskou, aby o nás neplatilo přísloví, že člověk je člověku vlkem. Kdo vyhazuje jako kůň, řve jako lev, kouše jako pes a nabírá na rohy jako býk, není člověkem.

Zpět ke
knize
   Tuto stránku navštívilo
00302[TextCounter Fatal Error: Could Not Increment Counter] návštěvníků.