5. PROSINCE

"Velmi se klamou ti, které zaslepila sebeláska a domnívají se, že jsou poslušní, když nějak naklonili představeného k tomu, co sami chtějí."

Každá ctnost má svůj protějšek - nectnost; jako je krásný obličej často jen pouhým zevnějškem, tak je často i ctnost jen elegantní maskou, za níž nic není. Podstatou poslušnosti je, že se vykoná ne tvoje vůle, nýbrž představeného.

Něco jiného je, posloucháš-li ty představeného, něco jiného, poslouchá-li on tebe; to se stává, když poroučí něco, o čemž ví, že se ti to líbí. Nevím, kdo má větší vinu, zda představený, jemuž se nedostává pevnosti, či podřízený, který neumí poslouchat.

Bojí-li se představený podřízeného, snaží-li se mu zalíbit, vypadlo mu řízení z rukou; pak nevykonává to, co vyžaduje spravedlnost, nýbrž touha podřízeného; pořádek je postaven na hlavu, poněvadž ten, který měl stát v čele, se stává sluhou.

Jakousi výjimkou by mohlo být, kdyby se představený domníval, že je třeba vyhovět přání nemocného, který vyžaduje šetrnější jednání, aby se pod přísnou rukou úplně nezhroutil; v tom případě je třeba pochválit rozvahu představeného, avšak svéhlavost podřízeného pohanět.