22. LISTOPADU

"V době neútěchy jedná člověk podle zlého ducha, z jehož podněcování se nikdy nic správného nevykoná."

Za tmy nemůže nikdo bezpečně jít, zvláště jsou-li na cestě srázná místa, kterým se nelze vyhnout nebo jen nesnadno. Musíš tedy počkat až se rozední, abys viděl, dříve než uděláš krok, je-li půda pevná nebo nejistá.

V době neútěchy jsme ponecháni sami sobě, proto si na nás nepřátelé naší duše více troufají. V této situaci se musíme dát na ústup, dokud nám Boží milost jako náš spojenec nepřispěje na pomoc, neosvítí náš rozum a neroznítí naši vůli.

Neútěcha neporadí nic rozvážného; rozrušený člověk není totiž schopen plnit své povinnosti, slepě se žene tam, kam ho strhuje okamžité rozrušení, a ne tam, kam mu radí rozum.

Jako se za bouře na moři lodě zastavují, spouštějí kotvy, svinují plachty, až se zase ukáže jasné nebe: tak se nemá v době neútěchy dělat žádné vážné rozhodnutí, pokud se duch, zmítaný daleko nebezpečnějšími bouřemi než jsou ty na moři, zcela neuklidní.

Zpět ke
knize
   Tuto stránku navštívilo
00328[TextCounter Fatal Error: Could Not Increment Counter] návštěvníků.