26. ŘÍJNA

"Pozoruješ-li na sobě nějaké milosti Boží, tak mysli na to, že jsou to drahokamy a zlato, které dobrý Bůh jako klenotník zasadil milostivě do dřeva, které si již dávno zasloužilo, aby bylo spáleno."

Čím hojnější nebo větší jsou Boží dary, tím více máme důvodů k pokoře. Kdo více dluhuje, ten je ubožejší; kdo více dostal, má větší břemeno. Všechno, co máš, je svěřeno tvé péči a starosti; jednou to bude od tebe požadováno.

Starosti, které si dělá strážce pokladu, máš mít i ty, dokonce ještě větší: jemu stačí, když nedopustí, aby se poklad ztratil; tvou povinností však je, abys ze svěřených hřiven vyzískal ještě další. Hle, jaké starostí na tebe doléhají s Božími dary.

Kus dřeva, i když jej zahalíš skvostnou látkou anebo ozdobíš zlatem a stříbrem, zůstává dřevem; nemá žádný důvod k tomu, aby se pyšnil, stejně jako osel, který nese na hřbetě zlatý poklad.

Žádný z darů, kterými tě obdařila příroda nebo milost Boží, není tvůj; obdržel jsi je shůry, mohou ti být kdykoliv odňaty. "Máš něco, co jsi nedostal? A když jsi to dostal, proč se vychloubáš" (1 Kor 4,7)? Jenom hloupá vrána se chlubí cizím peřím.