21. ZÁŘÍ

"Sloužím-li služebníkům svého Pána, mám za to, že tím sloužím samému Pánu."

Jak potupa, tak i přízeň projevená služebníkovi přenáší se na jeho pána. "Co jste udělali pro jednoho z těchto mých nejnepatrnějších bratří, pro mě jste udělali" (Mt 25,40). Onen velký pán nepotřebuje naši službu; je to jeho dobrota, která přijímá službu prokázanou jeho služebníkům jako službu jemu samému.

Pronásledovatelé Božích služebníků bývají zřídka natrvalo šťastni; kdo na ně vztahuje ruku, uráží Pána, který říká: "Neopovažujte se sáhnout na mé pomazané" (Žl 104,15)! Příkoří na nich spáchaná nenechá dlouho bez trestu.

Jsou to přátelé Boží; toto jméno samo ukazuje, co všechno zmohou. Jednou budou jako soudcové vynášet rozsudek nad těmi, kteří jimi dnes pohrdají. Utekli před poctami, kterých by byli snad dosáhli i ve větší míře, proto jsou hodni vyšších.

Ti, kteří si neváží osob službě Boží zasvěcených, budou potrestáni spravedlivým soudem Božím právě v tom, v čem se prohřešují; nedostane se jim jejich pomoci v hodině smrti, kdy by ji nejvíce potřebovali.