27. SRPNA

"Kdybychom teď museli zemřít, jak by to s námi dopadlo? Jaký počet vydáš ze svých prací, z tolika milostí a bližních, kteří kvůli tobě budou zatraceni?"

Jak je nešťasten, kdo myslí na soud teprve tehdy, když má odejít. Smrt napadá úkladně a zachvacuje náhle; Bůh, který nabízí milost dnes, zítřek neslíbil.

Život se musí žít tak, aby byl stálou přípravou na smrt. Nic se nesmí odkládat na pozdější dobu, kdy veškerá snaha už nic nepomůže. Proto neznáme poslední hodinu svého života, abychom byli každou připraveni.

Pokládáme smrt za něco, co je od nás hodně vzdáleného, ačkoliv je nám stále v patách a uchvacuje z našeho středu bez rozdílu věku toho, kdo na ni vůbec nemyslí.

Kdo chce dobře zemřít, ať začne umírat hned, denně ať se ve všem disponuje pro smrt. Když nadejde okamžik smrti, opouštějí člověka síly, smysly a vůbec všechno a nejméně ze všeho se dá vykonat to, co odkládal na tento okamžik. Je to spravedlivým Božím trestem, že ten, kdo nechtěl pokud mohl, nemůže, když by chtěl.

Zpět ke
knize
   Tuto stránku navštívilo
00360[TextCounter Fatal Error: Could Not Increment Counter] návštěvníků.