13. SRPNA

"Vnitřní člověk má být tak vyrovnaný, aby se jeho klid projevoval i navenek."

Nevyrůstá-li vnější vyrovnanost člověka z vnitřní jako z kořene, je to spíše přetvářka než skromnost; nezasluhuje ani názvu ctnosti, ani nebude mít dlouhého trvání.

Podobně jako u hodin usuzujeme podle chodu jejich ručiček na chod hodinového strojku, tak nám příroda dopřála podobným způsobem poznávat i lidi.

Vnitřní klid prospívá člověku samotnému, vnější ostatním lidem; nikdo, pokud se u něho vnitřní a vnější klid nespojuje, nemůže být nazván zcela dobrým člověkem; z takového spojení totiž kromě dobrého svědomí vyzařuje také dobrý příklad pro druhé.

Málo je užitečný poklad, pokud je skrytý; vnitřní vyrovnanost sama prospívá jen tobě, ne ostatním a vnější, pokud zůstává sama, tak zase jen ostatním, ale ne tobě; je-li však jedna druhé sestrou, prospívají stejnou měrou tobě i ostatním.

Zpět ke
knize
   Tuto stránku navštívilo
00329[TextCounter Fatal Error: Could Not Increment Counter] návštěvníků.