25. BŘEZNA
"Nevýslovnou útěchou je myšlenka, že kdykoliv přistupujeme k svatému přijímání, živíme se nejen tělem Kristovým, nýbrž i tělem jeho přesvaté Matky."
Co bylo kdysi zdrojem zvláštní radosti sv. Bernarda9, že můžeme pít z rány Kristovy a z prsou jeho matky, z toho se můžeme radovat všichni. Tělo Kristovo je totiž tělem Mariiným.
Jak velikým je to projevem dobroty Matky i Syna. Matka nás živí mlékem, Syn krví. Oba se nám dávají, aby nás vzájemně přijali. Jaká je to vzácná výměna! Jak jsme bláhoví a nedbalí o svou spásu, když nestojíme o tuto nabídku.
Člověče, važ si konečně své důstojnosti! Již tolikrát jsi se sytil krví Kristovou a mlékem Mariiným, takže jsi se stal blízkým příbuzným těchto vznešených osob. Chraň se tedy, abys zvrácenou touhou po nečistých pokrmech nezneuctil toto svaté příbuzenstvo!
Ve skutečnosti nám mohou závidět i andělé, kterým se této milosti nikdy nedostalo. Eucharistie je útočištěm lidské ubohosti: děsí-li někoho velebnost Soudce, ať se povzbudí líbezností Matky; odstrašuje-li někoho spravedlnost, ať se nechá přivábit milosrdenstvím!
9 Sv. Bernard z Clairvaux (1090-1153), 2. zakladatel cisterciáků. Jeho zbožnost a mystika dala základ celé západokřesťanské mystice. Byl velkým ctitelem Panny Marie.
