22. BŘEZNA

"I kdyby ti Bůh dal za představeného třeba psa, tak ho neodmítej. Následuj ho ochotně jako svého vůdce a učitele v duchovním životě, poněvadž ho Bůh poslal."

Nechá-li se slepec vést holí, proč by mělo být tak nesnadné nechat se vést psem, použije-li ho Bůh k tomu, aby nás vedl. Měli bychom si snad Boha méně vážit nežli chlapce, kterému se slepý ochotně svěří?

Pravá poslušnost je velikou ctností. Celá její velikost spočívá však v tom, že člověk skrze ni Bohu obětuje to, co je mu nejdražší: svou vůli a svůj úsudek (poslušnost srdce a rozumu). Člověk vyměňuje své názory za Boži.

Čím nižšího postavení je ten, kdo nám poroučí, nebo o co menší je vážnost toho, jehož posloucháme, o to větší je cena poslušnosti. Ten, kdo poslouchá, prokazuje svou poslušností jak čistý úmysl, tak i živější, pevnější víru.

Poslušný dosahuje toho, co je ve skutečnosti vlastní jenom Bohu: nemůže se mýlit. Poslušnost tu zastupuje Boží moudrost; obě dvě jsou neomylné.