18. ÚNORA

"Ti, kteří užívají řeholníků k službě Boží, ale ke škodě jejich řádových pravidel, porážejí strom, aby s něho očesali ovoce."

Duchovní člověk se má věnovat spáse druhých jen tak, aby to neuškodilo jeho vlastní spáse. I lékař, když ošetřuje nemocné, dbá nejdříve o to, aby se sám nenakazil.

Kdo se druhému vnucuje sám od sebe jako lékař, nebo příliš brzo, než to dovoluje jeho věk, nebo bez opravdového povolání, obyčejně více uškodí než prospěje: sám sebe zničí a druhého nezíská.

Řeholní pravidla jsou takřka duší řeholníka. V té míře, v jaké se od nich vzdaluje, ztrácí řeholního ducha. Je jakousi živou mrtvolou: všechno dělá jinak než jak by měl. Přitom škodí nejvíc sám sobě, vlastním lidem je jen na obtíž a ostatním neprospívá.

Jenom to, co náleží k tvému povolání, bude Bůh žehnat. Ve věcech, které k tvému povolání nepatří, neočekávej Boží požehnání. Kdyby si byl Bůh přál od tebe něco jiného, nebyl by tě povolal do řeholní společnosti. Odchylovat se od řádových pravidel znamená zabřednout do nejosudnějšího omylu.