Franciscus Jacopone da Todi († 1306)
| SEQUENTIA - | SEKVENCE - |
|
Stabat Mater dolorósa juxta Crucem lacrimósa, dum pendébat Filius. |
Stojí Matka zarmoucená, slzy prolévá a sténá u Kříže, kde Syn jí pněl. |
|
Cujus ánimam geméntem, contristátam et doléntem pertransívit gládius. |
Její duši bědující, plnou smutku, bolestící, pronik' meč a v hrudi tkvěl. |
|
O quam tristis et afflícta fuit illa benedícta Mater Unigéniti! |
Kterak sklácena je Panna, jak je smutná požehnaná, která Boží Matkou jest! |
|
Quć mćrébat et dolébat, pia Mater, dum vidébat nati pśnas íncliti. |
Jak jen lkala, naříkala, Rodička když nazírala na slavného Syna trest! |
|
Quis est homo, qui non fleret, Matrem Christi si vidéret in tanto supplício? |
Kdož by mohl neplakati, kdyby viděl Krista Máti v tomto ponížení zlém! |
|
Quis non posset contristári, Christi Matrem contemplári doléntem cum Fílio. |
Komu srdce nerozdírá, na Matku když Boží zírá, kterak truchlí se Synem! |
|
Pro peccátis suać gentis vidit Jesum in torméntis et flagéllis súbditum. |
Pro hřích z rodu svého lidí Syna na mučidlech vidí, vidí metly, příval ran. |
|
Vidit suum dulcem Natum moriéndo desolátum, dum emísit spíritum. |
Zří jej zmírat oko Matky, zří, jak opuštěn Syn sladký, zří, jak pustil duši Pán. |
|
Eja, Mater, fons amóris, me sentíre vím dolóris fac, ut tecum lúgeam. |
Eja, Matko, lásky zdroji, dej mi cítit bolest svoji, dej, bych s tebou zaplakal! |
|
Fac, ut árdeat cor meum in amándo Christum Deum, ut sibi compláceam. |
Dej, by srdce moje plálo, dej, by Boha milovalo, bych si Krista oblíbil! |
|
Sancta Mater, istud agas, Crucifíxi fige plagas cordi meo válide. |
Prosím o to, Matko milá, bys mi rány v srdce vryla, dej, by můj byl Kristův Kříž, |
|
Tui nati vulneráti, tam dignáti pro me pati, pśnas mecum dívide. |
každá rána, jež mu dána! Muka Pána požehnaná se mnou, Matko, rozděliž! |
|
Fac me vere tecum flere, Crucifíxo condolére, donec ego víxero. |
Dej mí s tebou slzy líti, se Synem dej soustrast míti, dokud budu žíti jen! |
|
Juxta Crucem tecum stare, et tibi me sociáre in planctu desídero. |
Dej mi místo vedle Kříže, společenství svojí tíže, dej, ať sdílím bol a sten! |
|
Virgo vírginum prćclara, mihi jam nos sis amára: fac me tecum plángere. |
Panno Panen, v celém žití nemáš mi již trpkou býti, se mnou, Matko, sdílej pláč! |
|
Fac, ut portem Christi mortem, passiónis fac consórtem, et plagas recólere. |
Dej, bych snesl, Pán že klesl, k účastenství muk se vznesl, sčítat rány - dáti rač, |
|
Fac me plagis vulnerári, fac me Cruce inebriári et cruóre Filii. |
bych byl ranou Syna zraněn, Křížem opojen a chráněn, krví Syna očištěn. |
|
Inflammatus et accensus, per te, Vírgo, sim defénsus in die judícii. |
Zbaven věčných žárů trudu, skrze tebe chráněn budu, Matko Páně, v soudný den! |
|
Fac me Cruce custodiri Morte Christi praemuniri Confoveri gratia. |
|
|
[Christe, cum sit hinc exíre, da per Matrem me veníre ad palmam victórić.] |
[Až mi bude odtuď jíti, Kriste, rač mi uděliti Matkou palmu vítěznou!] |
|
Quando corpus moriétur fac, ut ánimć donétur Paradísi glória. Amen. |
Tělo bude umírati, duši mé pak račiž dáti slávu Ráje blaženou! Amen. |